Petr Nikl

1960
- narozen 8.listopadu 1960 v Gottwaldově-Zlíně, v čase krátce před Gagarinovým plutím vesmírem. Jeho první kresby byly vyryty v červených cihlách balkónu čtvrtého patra, letícího nad funkcionalistickým urbanismem Baťových domků. Extrémní introvert, fixovaný v útulném prostředí umělecké rodiny. V kolektivu byl vždy poněkud stranou, i když už od raného dětství se v jeho povaze mísil pud sebezáchovné bázlivosti s jemně přidrzlými provokacemi. Tvořivé prostředí domova mu vtisklo smysl pro hru a zábavu všeho druhu, jež neopadla pubertou, proběhla-li tato vůbec.
Často bylo slýchat jeho vysoce položený přednes i zpěv, ale taky tlukot kladívka o betonové schody, kde s chutí zabíjel mravence. Základní devítiletou školou prošel bez větších problémů, kolapsem skončila pouze hra na klavír, kam docházel po 4 roky. Ze sportu měl rád tenis a všechny míčové hry, nabízející překvapivé situace. Za míčem se dokázal fanaticky honit až do úplného vyčerpání. Výtvarný kroužek pod vedením Jiřího Pekárka se však stal jeho základním zdrojem uspokojení. Zde i doma pak upřesňoval své výsledky pozorování.
Neboť štastné okolnosti dětství v něm vypěstovaly především smysl vášnivého pozorovatele. Představivost a in-spirace se v něm odvíjela z tří hlavních rodinných aktivit: Otec - akademický malíř, v jeho ateliéru, prosyceném směsí terpetýnu, damary a včelího vosku často napodoboval jeho stylizaci. Za zvuků hudby z filmu Sněhurka a sedm trpaslíků a tehdy ještě Skupova Spejbla a Hurvínka kreslil v devíti letech kubisticky deformované tváře. Jeho pozdější vztah ke kulovitým tvarům zřejmě vychází z tehdejšího prostředí zakulaceného desingu 60. let a také především z vlivu výtvarné stylizace maminky - návrhářky hraček.
Její modely i realizované hračky z Fatry Napajedla jsou pro něj dnes fascinujícimi syntézami tvorů a tváří do kulovitých kompozic, plných na jedné straně mazlivé stylizace a na druhé straně pocitu jakýchsi kosmických těles. Navíc jsou buď z gumy nebo nafukovací z plastu a jejich měkkost se mu vtlačila do těla. Byl první, kdo je na rybníku testoval ještě předtím, než se začaly sériově vyrábět.
"Bylo jim třeba vždy nafouknout ,duši", aby se zjevil jejich tvar. Některé má dnes stále nafouklé tehdejším dechem."
Třetím inspiračním zdrojem byl sklep, kde pobýval dědeček-zlepšovatel a dřevomodelář. Pracoval celý život u Bati, za války například vylepšil design plynové masky. Odtud zřejmě Niklova pozdější záliba v maskách. Sklep voněl kostním klihem a dřevem. V něm poznal kluzkost umakartu, pichlavost hobry a práci např. s hoblíkem. Později většinu svých loutek vytvořil právě v tomto sklepě.

1976 až 1980
- studium na SUPŠ v Uherském Hradišti
-V roce 1976 začal studovat na Střední uměleckoprůmyslové škole v Uherském Hradišti. Škola, sídlící v budově soudu, svou zvláštní specifickou atmosférou a alternativností výuky podporovala studenty k nejrůznějším kreativitám a provokacím. Zde docházelo k prvním nesmělým performancím.
Studoval obor dekorativní a užité malby v architektuře u profesora Jana Gajdoše. "Čtyři roky nejchoulostivějšího věku, prožité mezi zdmi robustní architektury, antickými odlitky na jedné a nevázanými absurdními hrami na druhé straně, mě do budoucna zásadně ovlivnily."

1980
- první neúspěšný pokus dostat se na Akademii v Praze -
Po absolutoriu střední školy v roce 1980 neudělal přijímací zkoušky na Akademii výtvarných umění a rok pracoval v propagaci cestovní kanceláře ČEDOK ve Zlíně.

1981
- úspěšně absolvoval zkoušky na AVU v Praze- studium u profesorů Arnošta Paderlíka a Jiřího Ptáčka do roku 1987 -

1982
- Výstava v lese -
Jednodenní akce - happening v katastru obce Hvozdná, v okrese Zlín. "Přinesli a rozestavili jsme v lese nakreslené postavy lidí ve skutečné velikosti a pomocí chemlonových klubek vznikla mezi nima, námi a stromy spontánně barevná pavučina."
- v té době, inspirován básněmi Christiana Morgensterna, tiskne cykly mezzotint a kreslí volné ilustrace.

1983
- v letech 1983-85 vymýšlí absurdní pohádky a písně, dětské leporelové hry.-
- od roku 1983 se účastní studentských "alternativních" výstav s názvem Konfrontace
- přechod do ateliéru A.Paderlíka -
"V roce 1983 jsem po dvou letech tzv. povinné přípravné výuky na AVU přisel do ateliéru profesora Arnošta Paderlíka, z důvodu jednak jediné malířské autority, která se v té dobe na ško!e vyskytovala a jednak protože u něj studovalo velmi málo lidí. Asi pět nebo šest. Kromě pár jedinců ze starších ročníků zde operovalo pouze rebelantské trio Mainer, Vaněček, Bačkovský, jež se stalo, aspoň pro mě, později výraznou výzvou svými ustavičně relativizujícími úsudky. Ateliér měl tedy dost prostoru, přičítalo se to Paderlíkově výbušnosti, avšak právě tam byla šance k pluralitním přístupům a názorům, což bylo a je na takovémto typu školy velmi vzácné. Se mnou ovšem takto uvažovalo víc lidí a protože následující ročník už měl přípravný rok povinný jen jeden, slilo se nás tam poměrně dost. Vzniklo žívé jádro a byli jsme sobě vystaveni.
Výřečnost a sebehumor, s jakým ventilovali své názory např. Jiří David, Martin Mainer, Otto Placht nebo Petr Vaneček, tvořila prostředí, kvůli kterému má umělecká škola smysl. Byl jsem nemluvící introvert a potřeboval jsem se nechat vyprovokovat. Bez touhy po konfrontaci je zbytečné studovat. Současně vnější společenská atmosféra osumdesátých let kvasila a v zádech šimral neodbytný pocit prokopnout ten tuhý nános. Ani tak nebylo důležité kudy a jakým způsobem se vyslovit, jako spíš projevit jakoukoli aktivitu veřejně. Komunikovat mimo svůj ochranný obal přátel. K tomu bylo ovšem zapotřebí člověka, který vše zorganizuje a zrealizuje.
Myslím, že nebýt na Akademii třeba Stanislava Diviše nebo Jiřího Davida, vše by bublalo v klidu pod povrchem, nebo se zjevovaIo jinak... Začla přeskakovat euforie, byli jsme sami překvapeni vlnou zájmu o výstavy Konfrontací, o tři roky později byla už Konfrontace tak hromadná, že jsme cítili potřebu zúžit zorné pole."

1984
- zakládající člen divadelního sdružení "MEHEDAHA" -
V letech devadesátých se Nikl k divadlu vrací stále častěji a divadelní aktivity se vyrovnají činnosti výtvarné, proto je důležité uvést umělcovu vlastní vizi MEHEDAHY a divadla vůbec:
"Vzniklo v roce 1985 z okruhu přátel výtvarníků, jejichž výtvarné pokusy samovolně přerostly v loutkové performance. Jádrem performancí jsou vizuálně hudební kreace, příležitostně pro-vozované v bytech, na vernisážích, při různých setkáních, ale i v divadlech. Nejčastějšími produkcemi jsou balety, tance, skeče a drobné absurdity. Divadlo nemá soubor ani žádné hry. Na každé vystoupení najímá nové spolupracovníky (i náhodně). Kooperuje s mnoha jednotliv- ci a hudebníky, jde mu spíš o jakýsi koncentrovaný happening, vycházející vždy z momentální situace. Loutkami jsou buď vlastní výtvory nebo to, co se octne ve stále se rozšiřujícím inventáři hraček, vycpaných zvířat, strojků a různé veteše. Ale i řada klasických marrionet. Nejčastěji se hraje právě marrionetovým způsobem vedení loutek, ale v poslední době podoba klasického "kukátka" přerůstá v performanci s maskami, převleky, věcmi a jejich stíny.
Divadlo MEHEDAHA nevypráví konkrétně příběhy. Hraje jeden nekonečný příběh zjevování a mizení. Hraje se se vším, jcdiným scénografem je svět. Věci tak, vyvázány ze zažitých vztahů, osamostatňují se ve vlastní přízraky, asociují to, co zrovna komu připomenou. Žádný z těch tanců čí her nemá jiný motiv, než právě jen hru.
Je to zcela svobodná improvizace, počítající s aktivním divákem. I samotní herci jsou tak vlastně diváky, přihlížejícími a reagujícími na průběh hry. Divadlo MEHEDAHA je pokusnou laboratoří pro míšení i těch zdánlivě nejprotikladnějších prvků. Netvoří výtvarně stylizované iluzivní dekorace (až na výjimky), hraje přímo s vodou, ledem, sněhem, ohněm, pískem či trávou. Jedinými konstantami sdružení MEHEDAHA Jsou dvě stálá bytová divadélka, pravidelně pořádající své besídky."

1985
- společně s Františkem Petrákem vydává sešity nonsensové poezie spolku MEHEDAHA, do roku 1989 jich vyjde 13 -

1986
- Vytváří náměty pro melodram loutkového divadla MEHEDAHA - Zlatí Lvi I. (nerealizováno) a Zlatí Lvi II. improvizováno v roce 1986)-
vyřezává či spíše pižlá různé dřevěné loutky Ivů, ptáků a ryb, linoryty a dřevořezy.
"Zatoužil jsem si nějak zanimovat obrazy Ivů, které jsem v té době maloval. Lezly mi z toho jakési příběhy a ty zase podněcovaly další obrazy. Šlo to spolu a nic nebylo tím důIežitějším.
Často jsem také navštěvoval literární semináře Ivana Vyskočila, měly na mně, Jako myslím na každého účastníka, mimořádný vliv."
- studium na AVU zakončuje ilustracemi a akvatintami k pohádkám Oscara Wilda
-"Zaujala mě jakási symboličnost těchto pohádek, která ovlivnila i cykly volných obrazů lvů, koček a zrodů z let 1986-87. Byly pro mně metaforou osudovosti."

1987
- Obrazy, KS Blatiny, Praha
První samostatná výstava umělce -
- 3. června 1987 ve Slováckém salónku Obecního domu v Praze podepisuje zakládající listinu "tvůrčí umělecké skupiny Tvrdohlaví" -
"Myslím, že klíčem ke vzniku skupiny a sblížení jejích členů byl tehdejší zájem o jakýsi apolitic-ký a antimoderní význam, sdělovaný skrze archetypální", neukotvený objekt v prostoru. Později se toto východisko přirozeně individuálně rozštěpilo, ale zpočátku byly naše výtvory, myslím, velmi blízko. Mezitím se uvolnily i možnosti k oficiálnějším výstavním prostorám, ale přes stále velké byrokratické problémy měla skupina se svým jasnějším nasměrováním větší šanci vystavit se, než jednotlivec.
Skupina a výstavy, ktere následovaly, se mi staly potřebnou zpětnou vazbou a sebeprovokací. A z podobné spontánní přirozenosti, z jaké skupina vyplynula, se zase rozpustila do individuálního kvasu devadesátých let, ve kterých její ochranný význam pozbyl smyslu."

1989 - 1991
- vystavuje embryonální motivy zvířecích těl. Vstupuje do pražské Galerie MXM, kterou je nadále zastupován.
"Vlastně nejzajímavější výstavou Tvrdohlavých byla pro mně ta poslední, která proběhla už po rozpustění skupiny, v zahradách Černínského paláce. Byla to spíš akce, spojená s interaktívní hrou švýcarské ženské taneční skupiny."
- v letech 1990-97 kooperuje loutkově kromě jiných s Laurychovým divadlem.
- v letech 1990-92 vystavuje cykly jezulátek a těl vypůjčených z italské renesance, prolnuté trojrozměrnými předměty, většinou částmi hraček. Spolu s nimi vznikají drobné objekty.
"Zajímá mě napínavé časové prolínání. Podobně jako na obraze hranice protnutí a mezery mezi nimi, tak v hracím prostoru divadelním ta třecí místa. Stejně tak je tomu u asambláží ze starých archívních kreseb, vystavených v Opatově."

1993
- cyklus černobílých obrazů, fotografických negativů a objektů "Uminulý čas", zabývající se průzkumem času vlastního dětství, vystavený v Ústí nad Labem, v Galerii MXM v Praze, ve Zlíně a v Galerii Václava Špály.
- obdržel čestnou cenu Jindřicha Chalupeckého -

1994
- výprava pro představení "Opera La Serra" Michala Vícha a Jaroslava Duška. Nadále spolupracuje s Divadelní skupinou čisté radosti, kterou rozvinul Jaroslav Dušek.

1995
- obdržel Cenu Jindřicha Chalupeckého, vystavuje v Galerii MXM a JNJ v Praze obrazy a masky pro Pipa a Flipa.

1996
- navrhl scénu ke hře Petera Shaffera "Královský hon na slunce" pro divadelní spolek Kašpar. Spolu s Jiřím Černickým připravil pro divadlo Archa "Představení" a s Černického divadlem "Zoom" pak další výtvarnou performanci "Přítomné kino". Dlouhodobě spoluhraje s Irenou a Vojtěchem Havlovými.
- ve Špálově galerii vystavuje cykly fotografli, které zrealizoval s Martinem Polákem. Výstava balancuje na pomezí jeho divadelních a malířských aktivit.
- v letech 1996-99 vzniká několik řad portrétů -
- čtyřměsíční pobyt v USA. Zúčastnil se festivalu "Cirkus", který pořádá ve Vermontu divadlo Bred and Puppet, připravil výtvarné performance v New Yorku a v Headlands.
"Cesty do rozlehlých zemí pro mně znamenají zjištění, že se smršťuju vůči prostoru, který díky tomu, že obhlédnu, tak si ho uvedomuju. Jako když vytáhnu titěrnou loutku z titěrného divadélka do velkého. Vlastně zjišťuju, že po této zkušenosti rád hraju s malýma věcma v neadekvátně velkých prostorách..."

1997
- spoluvytvářel pro divadlo Archa projekty "Leze po mně štír" a "Slunovrat", se kterými se zúčastnil festivalů v Johannesburgu, v Kjótu a jinde.

1998
- vystavoval např. v Českých Budějovicích, Klatovech a Litoměřicích. V divadle Archa spolupřipravil s jihoafrickými přáteli pohádku "V zrcadle" . Pro Státní operu v Praze vytvořil výpravu"České mše vánoční" v režii Ladislava Smoljaka.