Václav Marhoul

1960 až 1963
- narozen 30. ledna 1960 v porodnici ve vojenské nemocnici v Praze a jako prvorozený dostává křestní jméno Václav
- "Toto jméno se v rodine v podstatě dědilo po staletí a vždy jím byli obdařeni prvorození synové. Můj táta se o mém narození dozvěděl z telegramu, který mu byl doručen na loď, která tenkrát kotvila v Rudém moři.
Jablko nepadá daleko od stromu a tak i on, stejně jako můj děd, se stal námořníkem, vlastně díky svému ekonomickému vzdělání spíše námořním "úředníkem- obchodníkem" na obchodní lodi tehdejší Čs. námořní plavby. Strávil na moři pěknou řádku let a díky jeho profesi jsme se přestěhovali do rumunského přístavu Konstanza. Tam se také narodil v roce 1962 můj bratr Petr. Rumunsky jsem prý tenkrát (díky svým dětským kamarádům) uměl lépe než česky. Bohužel dnes si z toho jazyka nepamatuji vůbec nic."

1964 o 1968
- po návratu z Rumunska žije rodina v Holešovicích a zcela v duchu tradic v blízkosti říčního přístavu, v roce 1966 pak Marhoul nastupuje povinnou školní docházku -
"Rok 1968 by! rokem vskutku osudovým. Nejenže jsem přestoupil toho roku na jinou školu a to tzv. jazykovku, a!e došlo k sovětské okupaci a já si úměrně svému mentálnímu stavu poprve uvědomil, že svět je drobátko složitější. Na "rusáky" si přesto pamatuji velmi dobře. Všichni jsme je nenáviděli. Na podzim se pak stalo něco, co mě ovlivnilo na celý můj život - vstoupil jsem do vodáckého skautského oddílu, objevil Foglara a všechny jeho úžasné knihy včetně Rychlých Šípů."

1969 až 1975
-škola Václava Marhoula baví i nebaví,má problémy s matematikou, fyzikoua chemií, miluje literaturu, vydává časopis a kreslí komiksy, ze všech předmětů ho však nejvíc zajímá dějepis, sní o tom, že se stane archeologem
-V roce 1973 se ale ozývají "hlasy předků" a Marhoul mění svůj názor. Rozhodne se stát se námořníkem a studovat v polské Gdyni námořní akademii.
"Jenže pak přišel zásadní zlom. Můj táta mně k patnáctým narozeninám věnoval svoji starou 8 mm kameru - standardku a já začal zkoušet natáčet své první filmy. Rozhodl jsem se, že budu filmařem."

1975 až 1979
-studium na Střední průmyslové škole filmové -
V roce 1977 produkuje svoji první televizní inscenaci s názvem Výlet pana Broučka do 15-století a při této inscenaci také prochází prvním hereckým křestem: hraje postavu fanatického husity Domšíka. Ve stejném roce pak produkuje i svůj první hraný film s názven Jeden z nás. Absolvuje školní praxi a jako asistent produkce postupně pracuje v Československé televizi v Praze, ve Filmovém štúdiu Koliba v Bratislavě a samozřejmě také na Barrandově, netuší ani, jaký význam bude mít tento kopec v jeho osudu. " Střední průmyslová škola filmová - neboli tzv. Čimelice.
Pravděpodobně jedno z nejkrásnějších období v mém životě. I přes tvrdé podmínky na internátě a přes neuvěřitelnou fyzickou šikanu to byly skvělé roky. Všechno bylo poprvé. A když říkám všechno, tak myslím všechno. I dávná rodová láska k moři se nakonec realizovala, i když jen v podobě letních brigád na Slapské přehradě, kde jsem jezdil na parníku jako lodník."

1979 až 1984
- maturita na SPŠF a od října 1979 je studentem FAMU (katedra produkce)
-"Nebylo to nic lehkého. Po čtyřech letech strávených v Čimelicích jsem v Praze nikoho neznal, včetně svých nových spolužáků. Předměty pro mě byly až na pár výjimek neuvěřitelnou nudou, protože učivo by!o v podstatě totožné se střední školou, nehledě na zkušenosti z praxe. Ze 16 posluchačů přijatých toho roku na pro-dikci pouze čtyři z nás měli předtím něco společného s filmem. A tak jsem celý semestr strávil díváním se na filmy se sportováním. Obojí bylo skvělé. Byl jsem v dobré kondici a na filmy bych se díval pořád. Viděl jsem jich bez přehánění tisíce a také jsem stovky odpromítal, protože ještě v Čimelicích jsem se vyučil kino-promítačem."
Na začátku Marhoulova produkčního "velkého třesku" se v únoru 1980 odehrává zdánlivě nevýznamná epizoda, kdy ho v tělocvičně na Malé Straně oslovuje Milan Šteindler a nabízí mu práci produkčního na svém ročníkovém filmu o kulturistech s názvem Ve zdravém těle zdravý duch. Marhoul nabídku přijímá, aniž v tu chvíli tuší, že právě začíná další etapa jeho života. Je to právě Šteindler, kdo přivádí Marhoula do Divadla Sklep jako produkčního.
Divadlo SKLEP ovlivňuje Marhoula ve všech směrech, podstatně pozměňuje celé jeho chápání kultury, politiky a vlastně života vůbec. Sklep se stává právě tím pověstným odrazovým můstkem, po kterém následuje (po dobu celých 80. let) Marhoulova produkční práce pro Recitační skupinu VPŘED, pantomimickou skupinu MIMOSA, později i pro Baletní jednotku KŘEČ a hudební skupinu MTO a vlastně pro celé hnutí PRAŽSKÁ PĚTKA. Vznik skupiny Tvrdohlaví (1987) a jeho členství ve skupině je logickým vyústěním těchto aktivit.
Ve třetím ročníku je Václav Marhoul vyloučen ze studia na FAMU v souvislosti s odmítnutím vstupu do strany. Tato zkušenost ho názorově nejvíce ovlivňuje. Odvolává se a po dlouhých tahanicích je znovu přijat k opakování ročníku.

1984 až 1985
- den po státnicích nastupuje do zaměstnání do Filmového studia Barrandov jako asistent produkce, kde pracuje tři měsíce -
- Od 1. října 1984 nastupuje povinnou vojenskou službu -
"Ten rok, který jsem strávil na vojně, patří mezi nejodpornější roky mého života. Zvláště mé působení ve Vyškově prohloubilo mé antipatie k paktu Varšavské smlouvy. Nicméne vojna mně přinesla něco velmi pozitivního. Abych utekl od všední reality, začal jsem psát pro Divadlo Sklep divadelní hru s názvem Mazaný FiIip. Byl to můj první větší literární pokus, už v 17 letech rně zaujal mistr americké detektivní" drsné školy, Raymond Chandler, a jeho hrdina, soukromý detektiv Philip Marlowe. Hru jsem nakonec dokončil v místě mého posledního vojenského působiště, v Bratislavě, a v tomto městě na Dunaji jsem také nastoupil kýženou cestu zpět do civilu. Plukovník, který mě propouštěl, mně na rozloučenou řekl: Tak hodně štěstí v záloze..., soudruhu.

1985 až 1986
- po návratu z vojny se Marhoul znovu vrací na Barrandov, tam pracuje několik měsíců ve funkci asistenta produkce a posléze i zástupce vedoucího produkce -
Práce na ideologických projektech působí na Marhoula depresivně a tak v květnu 1986 dává výpověď. Jinak je ale rok 1986 pro Marhoula úspěšným: Pražská pětka vyprodává pražskou Lucernu a na podzim produkuje snad nejlepší společné představení s názvem Bludiště aneb mimotoč-skřed chmelový. Představení se koná na Chmelnici. A na podzim 1986 uvádí Marhoul ve své produkci a režii svoji hru "Mazaný Filip".
"Úspěch hry byl pro mě velkou satisfakcí. Tato hra měla totiž na rozdíl od ostatních sklepov-ských her jiné pojetí a dokonce měla i logický děj. Hru jsem totiž ve Sklepě prosazoval s vel-kými potížemi, nikdo (až na výjimky) tomu moc nevěřil. Svoji roli patrně sehrál i fakt, že v divadle mě spíš brali jako produkčního a nečekali, že bych se pustil do psaní a režírování."

1987 - 1988
- po odchodu z Barrandova je Marhoul na tzv. volné noze, snaží se uživit hlavně prostřednictvím pantomimického souboru MIMOSA, který se zatím zprofesionalizoval-
Poté, co Tomáš Vorel dostává na počátku roku 1987 potvrzení nabídky k natočení svého celovečerního debutu "Pražská pětka", vrací se Marhoul opět na Barrandov, tentokrát výhradně a jenom jako produkční Vorlova filmu. Na podzim 1987 začíná natáčení filmu povídkou "Na brigádě".
"Od dob FAMU jsem poprvé na Barrandově dělal opravdu to, co mě bavilo a na projektu, který mě skutečně zajímal. Byli jsme oba s Vorlem v podstatě úplní zelenáči (první samo-statný film) a tak nám to všichni "staří vlci" na Barrandově dávali pořádně znát. Začali jsme točit v září 1987 a ke konci roku 1988 byl film v podstatě dokončen." - 3. června 1987 ve Slováckém salonku Obecního domu v Praze spoluzakládá uměleckou skupinu Tvrdohlaví - - 22. prosince slavnostní vernisáž první výstavy Tvrdohlavých -
- v polovině roku 1988 dochází ke krizi v Divadle Sklep, Marhoul stahuje z repertoáru divadla svoji hru Mazaný Filip a po osmi letech práce soubor opouští, vrací se po dvou letech, ale už jen jako herec a autor-
- v červnu 1988 Marhoul produkuje první z mnoha akcí známých jako "zakončení (zahájení) umělecké sezóny"- v pražské hospodě "Na Kačabce" a taktéž jako produkční se ujímá nově vzniklého hudebního souboru MTO Universal-
- v listopadu 1988 spolu s bývalými spolužáky z FAMU zakládá skupinu filmového trampingu AZ.K.ALONA -

1989
- na jaře roku 1989 je s velkým úspěchem a ve slavnostní premiéře uveden v kině Lucerna film Pražská pětka -
- 2. září je v prostoru paláce ÚLUV v Praze na Národní třídě zahájena druhá výstava skupiny Tvrdohlaví -
Vernisážová oslava se koná v kavárně Slávie, která je uzavřena výhradně pro tento účel. Na tomto večírku už také účinkuje skupina MTO Universal a podobně jako výstava (kterou denně navštěvuje v průměru tisíc lidí) má velký úspěch. "V listopadu roku 89 jsme již s Tomášem Vorlem na Barrandově finišovali v přípravách na nový film (tentokrát již s názvem Kouř) a tam mě také zastihla revoluce. Přesto první dny po 17. listopadu jsem trávil hlavně v Mánesu s výtvarníky a to až do úterý 21. listopadu, kdy jsme seděli na Barrandově v pro-dukci, když tu zachrchal podnikový rozhlas po drátě a zval všechny zaměstnance do ateliéru č. 6 na shromáždění. Je velmi těžké výstižně popsat, co se tam odehrálo, ale celkem vzato netrvalo to moc dlouho a ve mně vzkypěla krev. Ve chvíli, kdy jsem na onom pódiu viděl všechny ty barrandovské funkcionářské potkany, kteří pokrytecky odsuzovali zásah proti demonstrantům na Národní třídě, jsem se neudržel, prodral se mezi lidmi, vyskočil nahoru, sebral mikrofon a všechny vyzval do stávky. Asi tak za 15 minut mě zvolili šéfem stávkového výboru a já tak vlastne poprvé začal řídit Barrandov."
Marhoul je ve funkci předsedy stávkového výboru, později a až do konce roku ve funkci předsedy OF. Celý rok 1989 pak, na výzvu Václava a Olgy Havlových, produkčně završuje organizací tzv. prezidentského Silvestra v DKK na Smíchově.

1990 až 1992
- hned na začátku roku 1990 V. Marhoul vážně onemocní lymskou boreliózou
-"Dostal jsem ji předešlého roku, po kousnutí klíštětem, a události roku 1989 ji nastartovaly pekelnou rychlostí. Tělo se moc nebránilo, nemělo čím. Po těch všech revolučních týdnech roku 1989, bez pořádného spánku, jídla a jenom s kávou a cigaretami, nemělo moc šancí. I když mně někteří doktoři nedávali moc velkou naději ve smyslu, že budu ještě někdy smysluplně běhat a dělat dřepy, dostal jsem se z toho a vrátil se k natáčení Kouře. A právě tehdy, když jsme film dokončovali přišla nabídka Filmového a televizního svazu (FITES) k tomu, abych na Barrandov nastoupil jako ředitel. Přišlo mně to tak absurdní, že jsem ji okamžitě odmítl, ale režisér Zdeněk Sirový, skvělý člověk to byl, na mě tlačil tak dlouho, že jsem mu slíbil, že si celou věc ještě promyslím. Ten čas, který jsem si na to vyhradil, Jsem strávil v Dánsku u příležitosti první velké zahraniční výstavy Tvrdohlavých.
Zařídit tuto výstavu nebyl velký problém, protože skupina dostala před revolucí mnoho nabídek k zahraničním výstavám, ale z pochopitelných důvodů se nemohly uskutečnit. A tak, když padla železná opona, šlo všechno ráz na ráz a mně se podařilo v průběhu několika málo měsíců připravit tuto výstavu í její další přesun do francie. Strávili jsme tam všichni skvělé chvíle a já ve chvílích volna bloumal po severských oceánských plážích a přemýšlel o Barrandově. Nevěděl jsem, jak se mám rozhodnout. Na jednu stranu mě nabídka těšila a já vůbec v životě jsem měl a stále mám rád velké výzvy, na druhou stranu jsem věděl, že to je čiré bláznovství a proč bych to, ke všem čertům, měl být zrovna já, kdo bude kýblem vysoušet bažinu. Všichni filmaři už tou dobou věděli, nebo alespoň tušili, že státní dotace budou zrušeny a starý systém vezme za své.
Nakonec jsem dilema vyřešil kompromisem a po svém návratu jsem všem sdělil, že funkci neberu, ale že se rád zúčastním konkurzu." V září se konal konkurz, v němž Marhoul zvítězil. A tak v listopadu roku 1990, po návratu z výstavy Tvrdohlavých ve Francii, nastupuje na místo ředitele Filmového studia Barrandov.

1991 - 1992
- dva obtížné roky na Barrandově
-Největším problémem je velké zadlužení (200 mil. Kč), platební neschopnost, nedostatek práce. Dochází také k velkému propouštění zaměstnanců (1700 lidí). Marhoul si získává mnoho nepřátel.
- v září Marhoul producentem III. výstavy Tvrdohlavých -
- v roce 1992 vláda schvaluje privatizaci Barrandova, filmařskou obec uvádí do pohybu Marhoulovo prohlášení o způsobu privatizace -
"Nechtělo se mně jít do "kupónovky", neveřil jsem tomu, že tisíce lidí mohou něco smysluplně rozhodovat, a tak jsem inicioval založení soukromé akciové společnosti s názvem AB Barrandov, a to z důvodu privatizace formou přímého prodeje. Mezi ostatními jsem jako akcionáře získal i Miloše Formana, Mirka Ondříčka a Dódu Pištěka. Celá situace se pak dala přirovnat jedině k ohni, do kterého někdo vysypal náklaďák plný dynamitu. A všechno přislo znovu. Ke svým bývalým nepřátelům jsem mohl připočítat další atd., ale nakonec se podařilo privatizaci prosadit, všechny zúčastněné státní instituce privatizaci schválily a plán společnosti podpořily."
- 31. prosince 1992 na závěr roku opět produkuje na přání Olgy a Václava Havlových 2. Presidentský silvestr, opět v DKK na Smíchově -

1993 - 1994
- v lednu 1993 se Marhoul stává generálním ředitelem soukromých barrandovských studií, zhruba po třech měsících neshody mezi 24 akcionáři, vytvářejí se dvě názorově odlišné skupiny, které mezi sebou začínají bojovat
-"Jedna skupina tvrdila, že je nutné pokračovat, investovat a vůbec zariskovat, druhá naopak tvrdila, že je to nesmysl a teď po privatizaci je vhodné nic neuspěchat, nic neměnit a v podstatě nic nedělat. Vše vyvrcholilo mým odvoláním a prvním nuceným odchodem z Barrandova v dubnu roku 1994. Finální přípravy k tomuto "palácovému převratu" proběhly typicky v době mé nepřítomnosti v Praze. Jenže Barrandov, to bylo pro mě něco jako mé dítě (tou dobou jsem už jinak měl dvě, mého syna Vašíka a dceru Anušku) a já se nechtěl vzdát. Věděl jsem, že mnohým z těch lidí jde jenom o peníze, a tak jsem nelenil, vypracoval podnikatelský záměr, vymyslel náročný plán a začal ony peníze shánět.
Bohužel mně žádná česká banka nepůjčila, vždy to skončilo na tom, že jsem neměl čím ručit. Nemovitosti jsem žádné nevlastnil a samotné zakoupené akcie banka do zástavy kupodivu vzít nechtěla. Až nakonec jsem potkal "hochy z Trinca" a je přesvědčil. Peníze půjčili, akcionáři se vykoupili a já se jako majoritní majitel vrátil po 6 měsících exilu zpátky na Barrandov. Cena, kterou jsem za to později oněm severomoravským "kolegům" zaplatil, byla obrovská, ale to jsem ještě tehdy netušil."

1995 o 1997
- návrat do funkce generálního ředitele, Marhoul začíná provádět plány na ekonomickou obrodu Barrandova, začíná přípravy na vstup silného kapitálového partnera -
"Tento vstup byl naprosto žádoucí, Barrandov se musel konečně pohnout dopředu a musel být již jednou pořádně zainvestován. Musel konečně dokončit svoji restrukturalizaci. A tak ke konci roku 1995 jsem inicioval přeměnu Barrandova na holding, majetek byl oceněn a vložen do různých dceřinných společností s různým druhem činnosti, aby každá tato činnost vyžadovala jiný druh kapitálu i strategického investora. Podařilo se mně prosadit nákup rádia a tak v dubnu roku 1966 začalo vysílat Rádio Límonádový Joe.
Tou dobou tehdy již majoritní vlastník z Třince, společnost 1. Silas, pojímá záměr privatizovat Třinecké železárny. Tento záměr se jim nakonec podařil a peníze, které byly nutné ve velmi krátkém čase za tuto privatizaci splatit (cca. 2,5 mld. korun), v podstatě způsobily Třineckým velké potíže a následně pak potíže Barrandovu. Opětně nastaly v podstate ty samé problémy mezi akcionáři. Já jsem chtěl pokračovat a dělat vše pro Barrandov a oni zase pro železárny."
- v květnu 1987 majoritní vlastníci z Třince zastavují České spořitelně celé barrandovské studio jako součást úvěru pro své finanční aktivity -
- Problémy se prohlubují a nakonec vše vrcholí v květnu 1987 Marhoulovým druhým odvoláním ze všech funkcí a k dalšímu nucenému odchodu z Barrandova.

1997 o 1999
- od května do července 1997 pracuje soukromě pro prezidenta Václava Havla,v srpnu pak zakládá Marhoul svoji novou firmu SILVER SCREEN -
Začíná taktéž pracovat jako odborný poradce pro společnost SPT Telecom v oblasti multimédií. Připravuje čtvrtou pražskou výstavu skupiny Tvrdohlaví na jaro 1999 a natáčení svého celovečerního filmu "Mazaný Filip".